Největší italské jezero Lago di Garda je rájem pro windsurfing, skalní lezení a všechny typy cyklistů. Gardu většina členů našeho klubu navštívila autem, ale dojet tam ze Mšena na kole, to by byla frajeřina. Čeká nás 800 kilometrů s převýšením přes 7000 metrů.

     Počátkem července vyjíždí brzy ráno čtveřice ve složení Jiří Neumann, Jiří Guttenberg, Jiří Mansfeld a Jaroslav Kůtek směr Itálie. Na Mělníku přibíráme Honzu Chudobu a kolem deváté po 60 kilometrech zastavujeme v Kladně u pumpy na kafe. Až sem nás doprovází Dana s Romanem. Zatím vše v pohodě. První pivo si dáváme v prapodivném hostinci ve Zbečně. Něco tak odporného jsme dlouho nepili. Pivo lijeme z terasy do Berounky a mizíme do kopců Křivoklátska. Navigace nás vede většinou přes malé vesničky, kde se nedá nic koupit k jídlu. Ve Zbirohu jsme vděčni za asijskou restauraci a přes Rokycany valíme ke hranicím. Čím blíž k hranicím, tím více nepříjemných stoupání. Po deváté večerní, po 201 kilometrech přijíždíme do kempu ve Kdyni. Naštěstí je otevřený stánek s pivem a obsluha nám dovoluje přespat v přístřešku na stolní tenis. Sice na betonu, ale aspoň nemusíme stavět stany.

     Ráno snídáme před marketem ve Kdyni a zanedlouho přejíždíme hranici do Německa. Na vedlejších silnicích je sice malý provoz, ale kopce jsou snad horší než včera. Po zralé úvaze se rozhodujeme dnešní etapu zkrátit a s 81 kilometry končíme ve Straubingu. Odpočineme si, doplníme kalorie a další den přes jednotvárné Německo míříme k rakouským hranicím.

     Podle Innu se čtvrtý den dostáváme do Rakouska. Vítá nás Kufstein s překrásným hradem, navštěvujeme známý obrácený dům v Terfens, míjíme křišťálový svět firmy Swarovski ve Wattens a v podvečer po hodinovém prudkém výšlapu vjíždíme do kempu Judenstein nad Innsbruckem.

     Den pátý. Po obvyklá snídani u supermarketu nás čeká 40 kilometrové stoupaní na Brenner. Není prudké, ale nekonečné. Jsme ve výšce 1372 metrů a přejíždíme hranici do Itálie. Těšíme se , že už to bude jen z kopce, ale to platí jen po dálnice. Cyklostezka se motá nahoru a dolů. První velké město Vipiteno. Je čas oběda, proto si plníme bříška pravou italskou pizzou. Při příjezdu do Brixenu nacházíme dům Karla Havlíčka Borovského, ve kterém prožil téměř čtyři roky nuceného exilu. Navečer jsme v Bolzanu. Námi vyhlédnutý kemp je beznadějně zaplněný, musíme popojet pěkných pár kilometrů do kempu za Bolzanem.