Je léto a to je pro členy cyklistického klubu Bike Mšeno ve znamení jízdy natěžko. Tentokrát míříme na východ prozkoumat naše sousedy na Slovensku a přidáme si k tomu Maďarsko. Jedné ranní červencové neděle vyrážíme s naloženými koly ve složení Chudoba, Mansfeld, Guttenberg a Kůtek v doprovodu dalších členů klubu do Prahy na vlak. Za čtyři a půl hodiny vysedáme v Třinci a dobrodrůžo začíná.

     Je pozdní odpoledne a nás čeká 80km do kempu kousek od Terchové. Hranice přejíždíme v Hrčavě. Míjíme nejvýchodnější místo naší republiky, projíždíme Trojmezím a těšíme se na první slovenské pivo. Pěkný stánek na cyklostezce, dáme jedno. Přichází údiv, na čepu je Rohozec a Svijany. A tak to pokračuje přes celé Slovensko. Až na výjimky mají všude česká piva. Za soumraku jsme konečně v kempu a protože se nabízí volná chatka, nemusíme stavět stany. Ráno snídáme u supermarketu v Terchové. Ta je rodištěm slovenského zbojníka Jury Jánošíka, který tu má obrovský plechový pomník a městečko z jeho jména dobře prosperuje. Zanedlouho stavíme na Oravě v Dolním Kubíně, kde na nás čeká místní znalec v podobě Martina Macha. Protáhne nás cestou i necestou mimo hlavní silnice, aby nás dovedl k jedné z nejnavštěvovanějších památek Slovenska k Oravskému hradu. Je čas oběda. Nevěřícně zíráme na jídelní lístek. Polévka za 0,60€ a hlavní jídlo kolem 5€. S plnými břichy se loučíme s Martinem a míříme do podhůří Vysokých Tater. Dáme na jeho rady, vynecháváme silnici a tlačíme kola do překrásné krajiny s výhledem na vrcholky Tater. Cílem je jediný kemp široko daleko u obce Pribylina.  Místní krčmu v Pribylině má pod palcem chlapík, který sloužil ve Staré Boleslavi. Pijeme Zlatého Bažanta 73. V tomto roce prý zakázali Bažanta vyrábět, neboť chutí předčil i Plzeňský prazdroj. Hezká báchorka. Po občerstvení jedeme do stálého čtyřkilometrového stoupání do kempu v lese. Tu přichází šok. Místní bufet je uzavřen. Aspoň nás potěší celková cena za čtyři lidi 20€.

     Další den po klasické snídani v obchodě nás čeká 30km výšlap do srdce Tater do Štrbského plesa s nadmořskou výškou 1350m n. m. Celou cestu na nás dohlíží hora Kriváň. Najednou se uprostřed silnice objeví obrovská hromada fialových hoven. Strejda Gůgl napoví, že je to hovno medvědí. Rychle pryč. Po občerstvení u Štrbského plesa sjíždíme přes Hágy,  Polianky, Smokovce do Popradu. V Telgártu poprvé zmokneme a zjišťujeme, že v okolí žádný kemp není. Pomůže Booking a nacházíme pěkné ubytování u Revúce. Neradi bychom kempovali nadivoko poblíž cigánských osad.

     Přijíždíme do Maďarska. Máme naplánovaný odjezd z Bratislavy na sobotu. A ejhle. V žádném víkendovém vlaku do Prahy nejsou místa pro kola. Zachraňuje nás páteční večerní vlak. Rychle objednáváme jízdenky a měníme plány. Z výjezdu na nejvyšší horu Maďarska Kékes nic nebude, musíme si přišlápnout. V projížděné oblasti nejsou kempy, proto opět pomáhá Booking. Krásné ubytko s nocí za 450Kč a večer baštíme neskutečně výborný maďarský guláš. Příští den ochutnáváme další dobroty-klobásy, langoše, gulášovou polévku… Opět slušně zmokneme a zanedlouho nás vítá Budapešť. Dominanta města, budapešťský parlament, je nádherná, fotíme o sto šest a už nás čeká jen rovina podle Dunaje. Kousek za Višegrádem naposledy kempujeme a chybí nám posledních 180km do Bratislavy. Stezka podle vody je nezáživná. Nekonečné roviny a navíc fouká protivítr. Ale ten, ani defekt duše, nám náladu nezkazí. Povedlo se to, užili jsme si to. Za 6 dní s plně naloženými koly bratru 850km. Tak zas za rok. Ale kam????
Video: www.youtube.com/watch