Bláznivý nápad jsem měl v hlavě už dlouho. Je červen, nejkratší noci a přijatelné počasí. Osazuji kolo světly, balím náhradní oblečení a nějaký proviant. Vyrážím v pátek ve 22.00 vstříc šílenému dobrodružství. Cílem je zdolat za 24 hodin 500km na kole.

     Největší obavu jsem měl z nečekaných nočních překážek na silnici. Kromě jedné srnky a šutru na silnici mě nic vážného nepotkalo. Valím přes Českou Lípu a Děčín až do Drážďan. Vynechávám cyklostezky a jedu po hlavních silnicích. Jednak je malý provoz a silnice jsou takové světlejší a přes vesnice a města pěkně osvícené. Jen jsem netušil, že z Königsteinu vede několikakilometrové stoupání. Kolem třetí hodiny ráno přijíždím po 135km na hlavní náměstí v Drážďanech. Otáčím se a jedu zpět do Čech. Na pumpě v Pirně si dávám s opilými Němci první kafe.  Na hranicích vypínám přední světla a volím cyklostezky. V Ústí na benzínce po 220km snídám. Čeká mě cesta přes Litoměřice, Mělník, Brandýs do Poděbrad. Úmyslně vybírám roviny. Cestou mě zachraňují vietnamské prodejny s širokou nabídkou nápojů. Pivo jsem si nedal ani jedno, liju do sebe minerálky, Monstery, Big Shocky a občas  přidám nějaké jídlo. V Poděbradech se v cukrárně odměnuji dortíkem a kafem. Na computeru svítí 358km. Bolí mě celé tělo. Bolí mě záda pod krkem, kolena a úplně nejvíc plosky na chodidlech. Z Poděbrad do Benátek a přes Starou Boleslav do Kostelce. Již poněkolikáté stavím u benzínky. Přes Odolena Vodu do Veltrus, podél Vltavy na Mělník a Kokořínským dolem domů. Po 21 hodinách jsem ve Mšeně. Konečně mi to ukazuje vytoužených 500km. Celkem jsem strávil šlapáním 19 hodin, nastoupal jsem 2681m s průměrnou rychlostí 26,4km/h. Víc už nikdy, jednou to stačilo.